Země sobů, tmy a drahého alkoholu

Zima, led, polární noc, deprese, sebevraždy a drahý alkohol. To vše se vám může vybavit, když slyšíte slovo Finsko. Přijdete si k tomu jako hlavní cíl cesty návštěvu Kryštofa a dostanete recept na dovolenou snů. Finsko je ale naštěstí také příroda, zajímavá architektura, jiný koncept životního stylu a taky příroda. Té přírody je opravdu hodně, i když je chvílemi dost monotónní.

„chystáme se na cestu“

Finsko se zásadně liší od předchozích destinací, které jsem pro dovolenou volil. Kontrast k postsovětských zemím a zemím bývalé Jugoslávie je logický. Naštěstí jsme se na něj společně s Majdou, bráchou a Martinem dostatečně připravili. 

Pár praktických tipů pro cestu do Finska.

„projdeme se“

Naše Finská expedice začala v Oulu – největším městě severního Finska, kde jsme se večer měli setkat s Kryštofem. Po noci strávené v Helsinkách na letišti jsme tam doletěli ranním lokálním spojem. Po zjištění, že autobus z letiště stojí skoro 6 eur a ubytují nás stejně až za 6 hodin, padl logický návrh „Půjdeme pěšky a třeba si někde dáme jídlo“. Vyšlo to krásně. O 20 kilometrů a mekáč později jsme byli ubytovaní.

Ukázalo se že procházka byla správná volba. Celou cestu bylo krásný počasí, malebné vesničky, spousta sněhu a cyklistů. Ano, opravdu cyklistů. Všichni všude jezdí na kole. (samozřejmě bez helem).

Oulu je největším městem severního Finska a to je na něm asi ta nejzajímavější věc. To nám ale nevadilo, po vyčerpávající cestě z letiště jsme stejně zvládli akorát saunu, přivítat se s Kryštofem a usnout. 

„sobíci a pižíci“

Další den nás čekalo to hlavní, proč jsme do Oulu přijeli. Půjčili jsme si auto a odjeli z města pryč. Nejprve jsme zamířili k moři, zamrzlé moře totiž v Česku nevidíte každý den. Po sérii běžných plážových radovánek jako je klouzání se po ledu, náhodné propadávání do sněhových závějí a hledání neexistující rozhledny jsme vyrazili k našemu hlavnímu cíli – sobí farmě.

Chov sobů má ve Finsku dlouhou tradici a komunita chovatelů v oblasti má aktuálně více než 70 členů. My jsme zamířili na farmu Poro-Panuma, která už funguje přes 300 let. Přivítal nás Lauri, sympatický chlapík, který žije se soby a pro soby. Při prohlídce farmy, krmení sobíků a projížďce na saních nám toho pověděl hodně o chovu sobů i svém životě a rodině.

Sobi se chovají jako polodivoká zvířata. V zimě jsou na farmě, aby měli dostatek potravy a ochranu před predátory, a od jara do podzimu si vesele pobíhají po lese. Aby chovatelé své soby před zimou poznali, značkují jim nožem uši. Každá rodina má své značky. Lauri říká, že jako předseda komunity chovatelů jich musí znát z paměti přes 200, aby správně dokázal určit komu jaký sob patří.

Hlavním příjmem pro chovatele sobů je prodej jejich masa. Lauri se snaží vydělávat i tím že žijí. Obráží s nimi domovy důchodců, školy i soutěže. Podle jeho slov, nejpodivnější věc, kterou jako chovatel dělal, bylo dopravení soba do backstage Scorpions. Na přání kapely, samozřejmě.

Sobíci jsou roztomilí a ještě líp chutnají. Návštěva sobí farmy určitě stojí za to. Lauri o sobech vydrží zajímavě vyprávět hodiny a rád se s vámi podělí o své zkušenosti. Neptejte se ho ale, kolik jich vlastní. Říká, že je to citlivá a osobní otázka třeba jako „Kolik bereš peněz?“ nebo „Kolik centimetrů měří tvůj penis?“ (pozn. to druhé Lauri ve skutečnosti neřekl, přidáno v postprodukci)

„na erasmu“

Plní super zážitků a sobího masa jsme se vydali na další část naší cesty – do Vaasy. Vaasa je sympatický středně velký městečko, který není tak škaredý jako Oulu. Najdete v něm tři univerzity, opuštěný zábavní park předělaný na graffiti park a můžete z něj i vidět polární záři, když nejste my.

Ve Vaase je taky samozřejmě Kryštof na Erasmu, takže jsme se mohli věnovat na kolejích naší oblíbené zábavě – konzumaci výhodně nakoupeného alkoholu a hře na kytaru. Vzhledem k tomu, že nás neoslepil Kryštofův po-kolejně vyrobený alkohol a Martin nám uvařil rybí prsty, považuji návštěvu Vaasy za jednoznačný úspěch.

„co to je za velkoměsto, vždyť tu nejsou feťáci“

Po přesunu vlakem do Helsinek a návštěvě jídelního vozu, kterou budou splácet ještě naše vnoučata, nás čekalo nepříjemné překvapení. (pro Kryštofa to překvapení nebylo, jenom na to zapomněl) Ve Finsku po 9 večer nekoupíte alkohol a to ani blbý pivo v Lidlu. Hloupá, hloupá, začátečnická chyba.

• 

Helsinki jsou cool město. Mají moře, přírodu, historii a krásnou architekturu. každý si tam najde to svoje. Třeba veřejnou non-stop saunu a to navíc zdarma. Nudisti jsou velmi vítáni, ale i v plavkách to bylo super. Pokud saunování a nazí lidé všeho věku, barvy a váhy nejsou pro vás, můžete vyzkoušet jinou Finskou zábavu. Třeba jít do knihovny.

Že neumíte číst? To nevadí, my taky ne. Městská knihovna totiž není jen zajímavou stavbou, ale i kulturním centrem. Můžete si půjčit deskovky, zahrát si na PlayStationu, stříhat video nebo šít na šicím stroji. Taky si můžete zahrát šachy, jako my s Kryštofem. Porazil jsem ho, čímž jsem navždy dokázal, že já jsem z nás ten chytřejší a už to nikdy nebudeme opakovat.

V Helsinkách můžete obrazit i celou řadu památek. My k tomu jeden den využili MHD za krásných 8€ na den. V ceně je i trajekt na souostroví Suomenlinna – v překladu Finský hrad. Je to trochu podvod, žádný hrad tam totiž není (haha). Stojí to ale za to. Skupina 8 ostrovů tvoří pevnost s bohatou historií. Byla Švédská, Ruská a nakonec Finská. Sloužila také jako vězení a vlastně tak trochu slouží i dnes. Taky je tu, stejně jako všude ve Finsku, spousta muzeí a žije tu přes 800 stálých obyvatel.

Helsinki i Finsko prostě mají co nabídnout. S českým platem tu sice nebudete jíst ve vyhlášených restauracích, zvát půlku hospody na panáky a asi nebudete mít ani chuť na staráč za 9 éček. To ale nevadí. I na socky s nabalenýma toustama a těstovinami na tisíc způsobů je to super zážitek. Zážitek, kterej bych si někdy, až se finančně zotavím, rád zopakoval. Třeba i bez toho zasranýho sněhu.