Můj první článek z blogu doktoranda byl bezesporu hit, někdo by možná i řekl nejlepší počin české literatury poslední dekády. Řadu z vás jistě nabil neodolatelnou touhou přihlásit se na doktorát a máma mi taky říkala, že docela dobrý.
A teď zase zpátky do reality. Jasný, Štěpáne, vysvětlil jsi nám, proč to chceš dělat, ale co to vlastně teda děláš? A co pro to můžu udělat, pokud to chci taky? V rámci blogu půjdu hezky postupně a začnu od přihlášky a příjmaček. Vezmu to zase velmi lidsky a velmi ze svého pohledu. Než se do toho ale pustím, dodám trochu kontextu.
Jsou obory, kde je doktorát skoro běžnou součástí studia. Máte nějakou vysněnou práci a inženýrský nebo magisterský titul k ní zkrátka nestačí. Můžete taky studovat obor, který k tomu stát se vědcem vyloženě vybízí, jako třeba chemii, fyziku, biologii. U informatiky to tak úplně není, a vlastně to tak moc není na celý VŠE. Když se podívám do výroční zprávy ekonomky za rok 2021, vidím, že měla celkem 14 306 studentů a z toho 358 doktorandů. To je 2,5 % (fakt, počítal jsem to). No a když se podívám na výročku VŠCHT za stejný rok, tak vidím 4 646 studentů, z toho 835 doktorandů a to je asi 18 %.
Jo jasně, dává to smysl. Každej, kdo dodělá ekonomku, fakt nemusí dělat doktorát. Práci si najde bez problémů a v IT vlastně spousta lidí ten titul ani nemá.
Doktorát je přeci o vědě a výzkumu. Ano, to se snáz představuje u chemie, fyziky nebo třeba technických oborů. Takže je asi docela fér se ptát „Co se jako dá zkoumat na VŠE?“ Alespoň mě tahle otázka napadla jako jedna z prvních. Upřímně jsem moc nevěděl. Tušil jsem akorát, že v rámci PhD studia by člověk měl přicházet s něčím novým. Věnovat se něčemu, o čem se toho „moc neví“ a přispívat tak k novému poznání. Jenomže – jak mám jako vědět o něčem, o čem se neví?
Musím říct, že tohle je můj případ, možná je vám to jasný. Možná ten nápad máte, nebo chcete pokračovat v diplomce, navázat na ni a rozšířit jí. Moje diplomka mi k tomu dobrá nepřišla, protože jsem jí od začátku nebral příliš ambiciózně. No a můj nápad zhruba byl „něco s datama, business intelligence a aby to nebylo 100% technický“ Já vím, není to mnoho. Možná si teď říkáte, co jsem to za člověka a co dělám na doktorátu. Já tou dobou ale prostě moc nevěděl, co chci dělat. Nebavilo mě to moc v práci, nebavila mě diplomka, prostě jsem nevěděl.
Naštěstí pro mě jsem ale celý téma nemusel vymýšlet sám. Ve chvíli, kdy máte nápad a rozhodnete se, že PhD studium zkusíte, na scénu vstupuje školitel. Školitel je někdo, kdo vás bude provázet, koučovat a konzultovat vaší práci. Ne, že by vás úplně vodil za ručičku, pořád je to hlavně na vás. Školitel tu ale pro vás je a musí ho mít každý doktorand. Na FIS VŠE to musí být docent nebo profesor. Měl by se věnovat oboru, který vás zajímá, a taky se musí rozhodnout vás přijmout pod svá křídla.
Podíval jsem se tedy na okruhy s vypsanými tématy a selekcí, na základě témat a předchozích zkušeností mi jako nejlepší potenciální školitel vyšel Ota Novotný. Pak jsem za ním ambiciózně vyrazil se svým velmi nekonkrétním nápadem. Když jsem mu svůj záměr sdělil, podíval se na mě a řekl: “Štěpáne, to je super, že máte zájem o doktorát. Tak se pojďme na 2 hodiny potkat, pobavit se o tom, co to obnáší a když Vás nezvládnu odradit, budeme se bavit dál.”
Po úvodním sezení a zvážení všech pro a proti, jsem se odradit nenechal a začali jsem ladit téma. Řešili jsme čemu jsem se věnoval ve škole a v práci, co mě baví a pak už probírali konkrétní nápady. Kdyby vás to zajímalo, nakonec z toho vyšlo téma Data Governance malých a středních podniků, ale tím vás teď nebudu více zatěžovat.
Tak jo, mám téma, mám školitele. A co teď? Teď je potřeba sepsat disertační záměr. To znamená udělat si rešerši, zmapovat současný stav poznání a v hrubých obrysech nastínit, čemu se budete ve své disertačce věnovat. Je potřeba zmínit metody, které budete chtít použít, literaturu, ze které budete vycházet a jaký bude přínos vaší práce. Jo, tohle všechno byste měli znát a umět už od psaní bakalářky. Jestli jste se ale všem daným postupům bránili tak usilovně jako já, stejně se trochu zapotíte. Už během psaní záměru je potřeba být v kontaktu se školitelem a aktivně ho s ním konzultovat. On ví, jak to má vypadat, vy se zatím jen snažíte dělat, že to víte.
Když se dostanete do bodu, kdy vám školitel řekne „ok, tohle dává smysl“ a dá vám zelenou k podání přihlášky, čeká vás ještě obhajoba záměru před komisí. Není to nic strašnýho, musíte mít ale dobře udělaný záměr, musíte prokázat, že se v tématu orientujete a taky, že umíte anglicky, neboť je to celý anglicky. Komise se s vámi bude bavit i o vaší motivaci a vašich časových možnostech.
To je vlastně skoro všechno. Když uspějete, stačí se už jen zapsat do studia a můžete si vesele začít doktorandovat. Jo a taky musíte včas dokončit magisterský studium, což se mi skoro nepovedlo, ale to je zase jinej příběh.
No responses yet