Dny plynou a já se dál aklimatizuju. Ve volných chvílích jsem rozhodnul vytvořit si blog. Pro mojí narcistickou maličkost je instagram a Facebook zkrátka málo. Taky jsem tím chtěl vyjít naproti straší části populace, která neovládá sociální sítě a je vůbec ráda, že vyzrála na ty internety. Generaci, která tahala kačera a na tyhle blbosti neměla čas. Tímto zdravím svého otce!
To by bylo k blogu a teď o panice. V posledních dnech se otázky všech změnily z „Jak je v Srbsku?“ na „Nebudeš se vracet nakonec dřív?“
Když jsem dva týdny zpátky v neděli odjížděl z Česka, bylo to docela na poslední chvíli. Banka o dva dny později zrušila všechny zahraniční služebky. Probíhala první vlna vykupování těstovin a objevovaly se náznaky opatření. Chvilku po tom, co jsem překročil hranice EU, naše vláda oznámila první 4 případy nákazy. Srbsko není součástí Schengenu a turistický ruch i množství nadnárodních firem je tu přece jenom nižší než u nás. Jinými slovy, Srbsko je teď kousek za fází v jaký bylo Česko, když jsem odjížděl.
V zemi je zatím okolo 40 potvrzených nakažených. Vláda se zatím k situaci staví poměrně vlažně. Jsou otevřený bary, posilovny i školy. Sportovní utkání ve vnitřních prostorech ale probíhají bez diváků a taky je doporučeno posunout termíny větších svateb. Ano, na to se nezapomíná. Přeci jenom, za měsíc tu budou volby.
Přístup vlády se ale začíná v posledních dnech pomalu otáčet. Prezident Aleksandar Vucic dneska prohlásil, že vláda nevylučuje ani vyhlášení nouzového stavu. To by v Srbsku znamenalo uzavření obchodů, divadel, barů, restaurací a také to, že by do ulic vyšla armáda a kontrolovala situaci.
Lidi se tady chovají zodpovědně a ohleduplně, na spoustě veřejných míst jsou umístěný dezinfekce. Hezky se k tomu vyjádřil můj kolega Darko: „Když jsem měl z něčeho naposledy takhle divnej pocit, NATO potom bombardovalo Bělehrad.“ V zápětí ale dodal : „No co, přežili jsme válku, demonstrace, bombardování, revoluci. Teď ještě virus a mimozemská invasze a můžu v klidu umřít.“ Moc jsem nevěděl, co na to říct, prostě to vnímají trochu jinak.
V práci se taky zavádí opatření. Kritický osoby pro provoz jsou od pondělí na home office, ostatní zůstávají. Z vedení už se mě ptali jestli nezvažuju odjezd. Momentálně mi to ale nedává smysl i vzhledem k tomu, že jsem tu autem a kvůli uzavřeným hranicím bych musel objíždět půl Evropy. Na to jsem si vyslechl pár nepříliš lichotivých slov na srbský zdravotnictví a ujištění, že kdybych cokoli potřeboval pomoc, tak jí dostanu.
Na závěr mám ještě potřebu se vyjádřit k jedný věci. Nechtěl jsem nikoho kritizovat, ale tady si prostě nemůže pomoc. Od operátorů je sice hrozně hezký, že člověka informujou o korona viru. Jak jinak by se o tom někdo mohl dozvědět. Když si ale potřebujete zavolat třeba na ministerstvo zahraničních věcí, bude vás to ze Srbska stát zcela adekvátních a nepřestřelených 35 kč/min. Kšeft je svatej.
Zatím zůstávám, uvidíme, jak moc momentální situace můj pobyt ovlivní. Dost možná budu bez jakýkoli návštěvy a domů se asi taky nepodívám, ale co se dá dělat.
No responses yet